Jak rozeznáme zmiji a užovku? Kde jí můžeme potkat? Opravdu jsou tak útočné? Jaká je správná první pomoc? 
Při určování druhu se nesmíme spoléhat jen na hřbetní klikatici, protože zbarvení je velmi variabilní a právě klikatice často chybí. Nejtypičtější je šedavé zbarvení (zejména u samců), dále se vyskytuje barva béžová a hnědá v nejrůznějších odstínech. V přírodě se však vyskytují i jedinci značně odlišní, kteří působí cizokrajným dojmem. Jedná se o celočernou a celočervenou formu, která je vzácnější. Zaručeným určovacím znakem je oko. Duhovka je žlutá až červená se svislou zřítelnicí (na rozdíl od užovek, kde je zornice kulatá). Zmije milují vlhká, ale zároveň slunná stanoviště (vřesoviště, rašeliniště, břehy potoků, vlhké louky či paseky…). Vzhledem k jejich potravě (drobní hlodavci, ještěrky, obojživelníci…) nemají důvod útočit na větší živočichy včetně člověka. Během dne se zmije ukládají ke spánku, často na sluníčku, kde se vyhřívají (v případě velkých veder se i zmije skrývají před přímým slunečným zářením). Právě tehdy může dojít k tolik obávané nehodě. Zmije nejsou živočichové nijak zákeřně útočící, ale při neopatrnosti v terénu (např. při houbaření, procházce, sportu…) může dojít k uštknutí. Při poskytování první pomoci je nejdůležitější zachovat klid. Postiženému zabránit v jakékoliv fyzické zátěži (důležité je minimalizovat srdeční činnost, tep i tlak). Postiženou končetinu znehybnit a provést bandáž elastickým obinadlem. Dříve prováděné zaškrcení se dnes nedoporučuje - dochází k většímu postižení tkání. Do rány nikdy a nijak nezasahujeme (nepřípustné je vytlačování, vysávání, rozřezávání apod.). Poté samozřejmě vyhledáme lékařské ošetření.
